Poezie

MYŠLENKY

Za skly
dýchám
to vydýchané
světlo co obtěžuje
vidět i to co jindy vidět není
malé jizvy
mrtvé mouchy
které se hromadily bez slunce
snad celou věčnost na skle
vylézají i prapodivní tvorové
za světlem
myšlenky jako výčitky
Myšlenky v uprášených koutech hotelových pokojů
Myšlenky znepokojivé

Dýchám i to
vydýchané
blízko smrti
plné hřbitovů

Budeme se vznášet v ráji?
Pršet s černou oblohou?
Ztrácet se…… a padat v kruzích zpátky?
Až tudy půjdu
budu se muset obhajovat

Myšlenky se zavinuly jako zbytky jídla
Vyhodila jsem je
Nepotřebné.


STAŘÍ PTÁCI

Ticho  se vznášelo u jejich křídel
Ptáci zestárli a zapomněli  létat
Svíčkami  jsme  jim  ozdobili hrob.
Byl z podzimních písní
tak starých až samy odeznívaly
Ozvěny ozvěn
Křídla bez letu
Ptáci bez písní
Staří ptáci
Odlétli JINAM.


TICHÁ MATKA

Doma
jí  ticho  sedí na   klíně
Kocour se protahuje
Je  jako na začátku
Ticho je její hudba
líně se věší na zdi
příběhy se zastavují
zvuky se hroutí
na zahradě se potichu usadili ptáci
Ticho se zavrtalo
do všech pórů země

Otočilo se kolem krku jako
těžký diamant
Škrtí
když padá na zem tak tiše
že  ona neslyší

Úzkost jí prorve hrdlo
Ticho jí vzalo  hlas
Nevolá o pomoc

Neděje se nic tak hrozného
ale
„proč jste mě nechali takhle žít?“
A Duše mlčí.


NÁVRATY

Černé myšlenky
spojily se v noc
Přeplněný den
jako něco v nic odbarví se
Obrazy se barví a blednou zároveň
Na ulici se hlasy smějí
pak v tichu tmy se odrážejí v paměti
prázdné dny přeplněné čímkoli
Utíkáš
Není kam
Vracíš se
v další naději
té mladé dívky která lidem vždy k ránu žehnala
Ráno se vzbudíš do stejného dne?


VZPOMÍNKY LEDOVÉ

Několik myšlenek zamrzlo ve vločky
vzpomínky ledové
padají z nebe
Několik pocitů
v rampouchy
studených tlapek
co v ledu se odrazily
zatančily
Prošla jsem tou krajinou a divila se
kam odletěly labutě přimrzlé k vodě
kam odletěly okamžiky zamrzlé až do konce
Andělé co se třpytily
a se sněhem zmizely v noci
Pocity
Myšlenky
Andělé a kočičí stopy jako vzpomínky.
Nezůstalo vůbec nic??


PO STŘECHÁCH V NOCI SLÉZALA

Po střechách v noci
pršelo ji do vlasů
Po střechách ve dne
už z nohou se rány staly
Slyšela ranní ptáky vedle sebe
Slézala pak dolů
Do korun stromů
na Malé Straně
Do oblouků starých mostů vetkla své pořezané nohy
a požehnala chodcům
Unavená a spokojená
že noc svraštila se jako černý mrak
když se vyprší
A ona pak unaveně obejme toho
Kdo to nutně potřebuje ….


ŽENY SE ODHALUJÍ

Ženy se odhalují
cáry kůže praskají v prsou, na bocích
hýždě jak rozpálené tóny bolestné
Nohy se sami roztahují k odvěké písni…
Ženy věčné a ženy bez hranic
Ženy plodné
Tancují písně vášní
Muž přijde
Dívá se
Zívne
Ženy se kroutí v křečích před zrcadly
Vábí své stíny
Ale muži je opustili
Jen ženy se stále odhalují.


Další básně naleznete v E-booku, je ale potřeba získat heslo. Více zde.