MANAŽER A BOHYNĚ
Zprávu o nemoci dostal od lékaře s hlavičkou motolské nemocnice. Drsný přístup lékaře mu vyhovoval. Černé na bílém, má to potvrzené, diagnóza je jasná, není, na co se ptát. Vrátí se domů, kde na něj nikdo nečeká a zprávu položí na stůl. Jako rozsudek. Mohl by někomu zavolat a ulevit si. Mohl by spoustu věcí. Nemá komu doopravdy zavolat. Dvacet let života trávil s lidmi, kteří přicházeli a odcházeli, měnili se. Jen on zůstával – neměnný a spolehlivý. On zůstával na svém místě od školy až dodnes. Skvělý zaměstnanec, manažer, výkonný a loajální. S dobrou pověstí. Pro co jiného by žil?
Firma si ho cenila, bez ní by nebyl nic. Tuctový chlap, který si radši ani toho psa nepořídil, protože kdy by ho venčil?
Víkendy trávil na kole v přírodě, jezdíval, jak to počasí umožňovalo. Duši si vyjezdil a nohy a kondičku vypracoval. Byl svalnatý a štíhlý. Ženy by ho rády získaly jen pro sebe, ale v práci jejich nadbíhání nevnímal. Jen na kole se nechal unášet ženskými zadečky.
A teď tu má ten ROZSUDEK. On nekuřák a skoro abstinent. Rakovina slinivky ve třetím stádiu. Ani na něj netlačili s vyšetřením a termíny.
Teď je na to ve čtyřiceti třech letech úplně sám. Máma už je starší a ne úplně zdravá – nechce ji tím zatěžovat. Nikoho jiného nemá.
Nařídil si mobil jako vždy a vypil přesně odměřenou skleničku vína.
Nic se neděje.
Půjde spát a zítra bude zase dobrý, léta tréninku v sebeovládání.
Má být nemocný, podle lékařských zpráv je to víc než jasné, ale nemoc ho ještě asi nedohnala, protože fyzicky se cítil skvěle. Možná by nemusel dnes do práce… Možná by si mohl vyjet na kole, jen tak zlehka, okoukávat holky, které se už jarně vysvlékaly, být sám se sebou jako dřív….
Dobrý nápad, dovolenou si nikdy celou nevybral. Volno, pohoda, klid, dobrý pocit – kdy tohle naposledy cítil? A teď má rakovinu slinivky ve stádiu, kdy by operace už nic neřešila a chemoterapie by byla také jen zbytečnou zátěží. Hezkou smrt a nashledanou.
Měl se rozhodnout sám, jak bude postupovat dál….
Ale teď ne. Dnes se bude dívat po světě, po ženách, úplně cítil vůni lesa, trávy, klidu a ticha. Pojede svou starou trasou kolem Vltavy u Štěchovic. Smysly se změnily, vnímal každý detail. To je nádhera! Nikdy dřív to tak necítil. Jel jako kdyby to bylo naposledy, pomalu a požitkářsky si vychutnával trasu – stromy, slunce, cestu a ženy na kolech. Jejich zadečky se vrtěly i na kolech v pěkném rytmu. Tak to měl rád. Pěkné ženské vlnící se zadky. I proto jezdil na kole.
Tolik lidí není v práci a jen tak si tu jezdí nebo se vyhřívá na jarním sluníčku? Byl to příjemný pocit, jako když byl výjimečně za školou, kdy se provinilost mísila s pocitem dobrodružství. Tak dnes je prvně „za prací“.
Tu dívku zahlédl zezadu. Měla kulatý nepřehlédnutelný zadeček a štíhlý pas, kolem něj vlály mahagonové vlasy. Obličej si jen představoval. Zastavila u studánky a oba si čerpali vodu do láhve. Prý je zde uzdravující voda svatého Prokopa. Pomohl jí vodu načerpat a vychutnal si několik studených doušků. Trasa vedla kolem řeky a pokračovali dál spolu. Byla veselá a občas se na Marka usmála.. Její obličej byl takový, jaký se hodil k jejímu typu – velké oči, veselé rysy ve tváři. Taky by se rád zase smál.
Povídka pokračuje v E-booku, je ale potřeba získat heslo. Více zde.