KRABIČKA POSLEDNÍ ZÁCHRANY
Toho muže potkala náhodně i cíleně. Přes seznamku. Po rozvodu s manželem se Sára chtěla seznámit a především rychle odejít z dočasného azylu u rodičů. Despotický otec ji indikoval i despotické partnery. Docela rychle si našla několik celkem přijatelných mužů. Dá se říct, že spěchala.
Michal vypadal jako člověk, který ví, co chce a ochrání ji. Měl malou vlastní firmu a auto. Nebyl asociál ani flákač ani frajírek nebo ožrala. Nešetřil, nebyl lakomý ani děvkař, trochu víc pil, ale zase byl pozorný a rád cestoval. Byla jeho první skutečná přítelkyně a bylo to i v lecčems znát. Sára nechtěla hledat malichernosti, připadal jí dobrý a hlavně hodný, i když ji občas překvapilo, jak bravurně uměl z gentlemana přejít do vulgárních nadávek. Ale byla na ně celý život zvyklá od jiných mužů. Začali se scházet a nakonec si ji odstěhoval od dočasného přítele z vesnice u Kladna zase zpátky do Prahy k němu domů. Sára byla ráda, že konečně našla někoho, s kým může zůstat a vytvořit si domov. Půl roku po rozvodu se jí stále ještě stýskalo po bývalém manželovi. A Michal vypadal, že ji má rád, a asi ji rád měl, takže ho nakonec měla ráda proto, že má rád on ji a že se o ni stará. Potřebovala někoho staršího, kdo byl nahradil otce, kterého v dětství nezažila v otcovské roli. Chtěla být něčí princezna a tak si to užívala a měla pocit, že to je oboustranná láska. Nikdy nezažila muže, který by něco tak dobře uměl jako Michal. Michal uměl opravit věci, zařídit věci, chodil s ní na procházky i výlety. To rozhodlo, že bude s ním. Byl pracovitý a i to ji přišlo po všech ztracených a divných existencích jako úplný div světa. Proto nevnímala jeho občasné výbuchy vzteku jako něco, co by mělo být důvodem k rozchodu. Pracovala jako designérka nábytku a práce ji bavila. Vše se ji dařilo a tak ráda zapomínala na okamžiky, kdy ji Michal ve vzteku vyhrožoval, že ji odstěhuje zpět k rodičům, že spolu skončili a utíkal na noc spát do práce a típal její zoufalé telefonáty. Byla mladá a všechno brala moc vážně. A kdo ne? Po každé takové hádce, kdy ho musela prosit, aby se s ní nerozcházel, byla na dně. S ubrečenýma očima chodila do práce ve slunečních brýlích. Takové zážitky naštěstí ráda zapomínala a když byl její partner zase milý a normální, radovala se z nového života dál. Sára zapomínala přímo ukázkově.
Michalovi bylo čtyřicet dva a byla jeho první žena, se kterou chodil a žil. I to ji lichotilo. Starší muži měli v sobě příslib ochrany, jistoty a serióznosti.
Sára ho sice nemilovala tak intenzivně jako předešlé partnery, ale byl jediný, koho měla jako rodinu a vytvořila si k němu silnou vazbu. Silnou až přespříliš. I sama sobě přiznávala, „já ho vlastně miluju, proto že on miluje mě“.
Po roce se vzali. Konečně měla rodinu, která ji tolik chyběla… V té době ještě lidé nežili singl a nebylo to módní. Sára by sama žít nedokázala a nikdy sama nebyla. Svobodný život ani neznala.
Po třech letech se jim narodil syn, kterého si plánovali, i když Sára si trochu přála holčičku.
Těhotenství bylo krásné období, Michal o ni pečoval, smáli se spolu často a chodil s ní na kontroly k lékaři, protože měla rizikové těhotenství. Nosil ji i po schodech v náručí. Jen aby se miminu v Sářině břiše nic nestalo. Hodně se smáli. Kdy se to tak změnilo a proč, na to si Sára nemůže vzpomenout. Poslední dobou často zapomíná, dopoledne probrečí a těší se, až bude volná. Těšila se, že unikne. Jakkoliv. Kamkoliv. Radost se jí vytratila jako mraky v letním dnu.
Když se jim narodil syn Daniel, bylo to hezké období. Michal byl často s nimi, bral si volno z práce a bylo znát, že si svou rodinu užívá. Šťastná rodinka. Jako z časopisů. Jen při jedné z hádek, kdy Michal opět uprchl do práce, se stala se zvláštní věc. Malého, několikaměsíčního syna položil na zem, přímo na zem na dlaždičky v kuchyni a odešel, aby Sáru potrestal. To jí utkvělo v hlavě jako něco divného a nepatřičného. Malý kojenec ležící na zemi pár sekund než ho zdvihne. Mžik.
Syn byl náročné mimino a šlo to tak dál i do jeho batolecího a předškolního věku. Daniel měl poruchu ADHD a neurologické problémy. Péče o něj byla náročná a oba byli hodně vyčerpaní. Hádali se. Když bylo Danielovi rok Sára dvakrát týdně pracovala jako masérka ve svém minisalonu. Asi potřebovala mít něco pro sebe a být zavřená stále doma ji zneklidňovalo. Hádali se a tehdy ji manžel napadl fyzicky poprvé, tlačil ji hlavou po celém bytě a tlačil tak silně, že měla záda pochroumaná a bolavá a druhý den byl zrovna Štědrý den. Poprvé zůstali doma i večer a netrávili ho u rodičů. Otec by je vyhodil, pokud by vše nebylo úplně v pořádku a Sára s opuchlýma očima a smutnou duší udělala první štědrovečerní večeři pro ně tři a Štědrý večer pro syna se snažila zachránit. Malý dvouletý Daniel byl roztomilý a to jí dávalo sílu. Nebrečela, bolavá záda natřela gelem a snažila se být „veselá“. Od Michala dostala náušnice a hodinky a syn se batolil kolem dárků a byl tak milý a legrační, že bolest ustupovala.
Dny se měnily v měsíce a život byl hezký a hřejivý s malým Danem. I manžel s nimi chodil na procházky a s Danem si hrál. Dan byl jiný než ostatní děti, tátu miloval a Sára se na něj úplně upnula. On ji vracel lásku, voněl, dával jí to, co potřebovala, objetí a dotyky a lásku voňavého dítěte.
Michal měl malý podnik a často byl vystresovaný, když se nedařilo, ale Sáře se nesvěřoval. Hádali se a on ve vzteku hledal, jak by ji ponížil. Dělalo mu to dobře. Při jedné takové hádce ji opět napadl a drtil nos a ústa dlaní, aby už „držela hubu“ a krk jí zakláněl bolestivě dozadu. Nemohla se hýbat, ruka ji držela v zakloněné pozici a když ji pustil, byl vzteklý a vyčítal jí, že si za to může sama. Vždy si za to „mohla sama“. Nos otekl a tváře také a ztratila v nich cit. Tehdy byla prvně u lékaře a přiznala, že jí to udělal manžel. Nos se hojil a Sára měla neskutečnou schopnost vždy na vše zapomenout. Mozek jí tak fungoval, zapomínal na zlé věci. Chtěl zapomenout. V mezidobí mezi hádkami a útoky bylo vše v pořádku a život běžel docela normálně. Sára si udělala kurs na speciální rehabilitační masáže a měla radost z nového malého podnikání. Michal zařizoval Sáře drobné věci k podnikání, pomohl jí vybavit místnost a vše, co se stalo dřív, se zdálo být jen jako dávný úlet, který už ani neplatí, zmizel z vědomí, vygumovaný dobrými dny v klidu…
V té době ji pořád miloval a ona jeho pořád vnímala jako ochránce a měli společný cíl. Koupit si domek a pořídit si zahrádku, aby měli klid a soukromí a hodně stromů na zahradě. Koupili si malý domek se zahrádkou a jeli na dovolenou k moři. Syn rostl a jeho neurologické potíže se trochu zlepšovaly. Žili bez společných přátel, jen Sára měla několik kamarádek, se kterými se občas stýkala, když Michal nebyl doma. Neměl rád cizí lidi v domě a neměl potřebu nikoho zvát nebo se s někým stýkat. Stačila mu jeho práce, která se pomalu stávala jeho hlavním životem. Tam měl kolegy a kolegyně – své zaměstnance, kteří se k němu chovali přátelsky a s úctou jako k šéfovi a naplňovaly jeho potřebu sociálního kontaktu.
Práce na novém domku jim dodala energii a společnou náplň. Sázeli stromy, snažili se zahradničit, i když to moc neuměli. A Daniel chodil do školky a byl z něj moc roztomilý kluk. Jsem šťastná, říkala si Sára občas, když seděla večer na zahradě a pozorovala hvězdy. Byla mladá, zdravá, hezká a moc by si přála ještě jedno dítě. Uvažovala o adopci.
Povídka pokračuje v E-booku, je ale potřeba získat heslo. Více zde.