Sup

SUP

Ta černovláska mi vyprávěla svůj příběh. Byl syrový až hororový a nikdy bych nevěřila, že se něco takového může stát. A to už jsem zažila leccos.

Přišla nečekaně jako nová klientka na sezení. Jemná a smutná, bez naděje. Tipovala jsem ji na rozvod nebo rozchod s partnerem. Na problémy s úzkostmi nebo potíže ve vztahu. Ne – ona mi  přišla vyprávět něco, co mám napsat. Vyrazila mi dech.  Jen tak mi přišla vyprávět příběh.

Už dlouho nechtěla žít, ale měla děti a držela se kvůli nim. Snažila se kvůli nim – spořádaně den za dnem. Měla i manžela. Jinak byla  osamělá. Do práce nechodila, pracovala doma a tak jí nezbývalo moc příležitostí si s někým promluvit. A pocit zbytečnosti se dostavil v zimě v době, kdy měla málo práce. Celé dny seděla osaměle doma a přemýšlela, co dál. Nic jí nedávalo smyl. Od rána se děsila, že bude muset přežít den. Nic ji netěšilo dělat a nebylo ani s kým. Děti byly v pubertě a u svých tabletů a manžel trávil celé dny v práci a večer usínal na gauči. O víkendu si četl noviny a odpočíval. Neměl zájem někam chodit nebo něco podnikat s dětmi nebo s ní. Jen tak doma vegetoval. Neměli si co sdělit nebo co prožít. Černovláska byla smutná a pomáhalo jí na něco se upnout. Kdysi si plánovali, že by odešli z Prahy někam do přírody – k lesu, rybníku. Kam by mohla odejít, přemýšlela? Manžel ji to sice někdy sliboval, ale jindy o tom nechtěl vůbec slyšet, že je zadlužený a musí pracovat. A podle propočtů by musel pracovat a vydělávat do osmdesáti pěti let. Vydělávat mu už nešlo. Tak co tedy. Nemohla se upnout k tomu, že se někdy něco změní. Jedině že by manžel umřel… nebo kdyby něco zdědila.., ale to nebyly dobré myšlenky…, byla by už sama úplně..

Bylo to o víkendu a manžel byl protivný jako vždy, když se na něco ptala ohledně budoucnosti a jako vždy na ni řval, že je skvělý podnikatel, ale že peníze nemá a nebude mít. Kdyby si nekupovala prádlo a jídlo a dětem oblečení, mohli ušetřit, ale ona je neschopná a utrácí desítky tisíc za měsíc. Černovláska nic neutrácela, kupovala jen denně jídlo, které doma vyžadovali a drobnosti pro děti a levné oblečení pro sebe. Manžel nenakupoval. Stal se z něj protiva, unavený chlápek před důchodem, se kterým zůstane, kde je a nikdy už se nic nezmění. Tím se trápila, v noci nespala a hledala domy u lesa. Ale v té zimě, kdy ani nemrzlo, ani nesněžilo, to konečně pochopila – nikdy k žádné změně nedojde. Manžel umře v práci a ona zdědí nanejvýš dluhy.

Povídka pokračuje v E-booku, je ale potřeba získat heslo. Více zde.