Krabička poslední záchrany

KRABIČKA POSLEDNÍ ZÁCHRANY

Toho muže potkala náhodně i cíleně. Přes seznamku. Po rozvodu s manželem se Sára chtěla seznámit a především rychle odejít z dočasného azylu u rodičů. Despotický otec ji indikoval i despotické partnery. Docela rychle si našla několik celkem přijatelných mužů.  Dá se říct, že spěchala.

Michal vypadal jako člověk, který ví, co chce a ochrání ji. Měl malou vlastní firmu a auto. Nebyl asociál ani flákač ani frajírek nebo ožrala. Nešetřil, nebyl lakomý ani děvkař, trochu víc pil, ale zase byl pozorný a rád cestoval. Byla jeho první skutečná přítelkyně a bylo to i v lecčems znát. Sára nechtěla hledat malichernosti, připadal jí dobrý a hlavně hodný, i když  ji občas překvapilo, jak bravurně uměl z gentlemana přejít do vulgárních nadávek. Ale byla na ně celý život zvyklá od jiných mužů. Začali se scházet a nakonec si ji odstěhoval od dočasného přítele z vesnice u Kladna zase zpátky do Prahy k němu domů. Sára byla ráda, že konečně našla někoho, s kým může zůstat a vytvořit si domov. Půl roku po rozvodu se jí stále ještě stýskalo po bývalém manželovi. A Michal vypadal, že ji má rád, a asi ji rád měl, takže ho nakonec měla ráda proto, že má rád on ji a že se o ni stará. Potřebovala někoho staršího, kdo byl nahradil otce, kterého v dětství nezažila v otcovské roli. Chtěla být něčí princezna a tak si to užívala a měla pocit, že to je oboustranná láska. Nikdy nezažila muže, který by něco tak dobře uměl jako Michal. Michal uměl opravit věci, zařídit věci, chodil s ní na procházky i výlety. To rozhodlo, že bude s ním. Byl pracovitý a i to ji přišlo po všech ztracených a divných existencích jako úplný div světa. Proto nevnímala jeho občasné výbuchy vzteku jako něco, co by mělo být důvodem k rozchodu. Pracovala jako designérka nábytku a práce ji bavila. Vše se ji dařilo a tak ráda zapomínala na okamžiky, kdy ji  Michal  ve vzteku vyhrožoval, že ji odstěhuje zpět k rodičům, že spolu skončili a utíkal na noc spát do práce a típal její zoufalé telefonáty. Byla mladá a všechno brala moc vážně. A kdo ne? Po každé takové hádce, kdy ho musela prosit, aby se s ní nerozcházel, byla na dně. S ubrečenýma očima chodila do práce ve slunečních brýlích. Takové zážitky naštěstí ráda zapomínala a když byl  její partner zase milý a normální, radovala se z nového života dál. Sára zapomínala přímo ukázkově.

Michalovi bylo čtyřicet dva a byla jeho první žena, se kterou chodil a žil. I to ji lichotilo. Starší muži měli v sobě příslib ochrany, jistoty a serióznosti.

Sára ho sice nemilovala tak intenzivně jako předešlé partnery, ale byl jediný, koho měla jako rodinu a vytvořila si k němu silnou vazbu. Silnou až přespříliš. I sama sobě přiznávala, „já ho vlastně miluju, proto že on miluje mě“.

Po roce se vzali. Konečně měla rodinu, která ji tolik chyběla… V té době ještě lidé nežili singl a nebylo to módní. Sára by sama žít nedokázala a nikdy sama nebyla. Svobodný život ani neznala.

Po třech letech se jim narodil syn, kterého si plánovali, i když Sára si trochu přála holčičku.

Těhotenství bylo krásné období, Michal o ni pečoval, smáli se spolu často a chodil s ní na kontroly k lékaři, protože  měla rizikové těhotenství. Nosil ji i po schodech v náručí. Jen aby se miminu v Sářině břiše nic nestalo. Hodně se smáli. Kdy se to tak změnilo a proč, na to si Sára nemůže vzpomenout. Poslední dobou často zapomíná, dopoledne probrečí a těší se, až  bude volná. Těšila se, že unikne. Jakkoliv. Kamkoliv. Radost se jí vytratila jako mraky v letním dnu.

Když se jim narodil syn Daniel, bylo to hezké období. Michal byl často s nimi, bral si volno z práce a bylo znát, že si svou rodinu užívá. Šťastná rodinka. Jako z časopisů. Jen při jedné z hádek, kdy Michal opět uprchl do práce, se stala se zvláštní věc. Malého, několikaměsíčního syna položil na zem, přímo na zem na dlaždičky v kuchyni a odešel, aby Sáru potrestal. To jí utkvělo v hlavě jako něco divného a nepatřičného. Malý kojenec ležící na zemi pár sekund než ho zdvihne. Mžik.

Syn byl náročné mimino a šlo to tak dál i do jeho batolecího a předškolního věku. Daniel měl poruchu ADHD a neurologické problémy. Péče o něj byla náročná a oba byli hodně vyčerpaní. Hádali se. Když bylo Danielovi rok Sára dvakrát týdně pracovala jako masérka ve svém minisalonu. Asi potřebovala mít něco pro sebe a být zavřená stále doma ji zneklidňovalo. Hádali se a tehdy ji manžel napadl fyzicky poprvé, tlačil ji hlavou po celém bytě a tlačil tak silně, že měla záda pochroumaná a bolavá a druhý den byl zrovna Štědrý den. Poprvé zůstali doma i večer a netrávili ho u rodičů. Otec by je vyhodil, pokud by vše nebylo úplně v pořádku a Sára s opuchlýma očima a smutnou duší udělala první štědrovečerní večeři pro ně tři a Štědrý večer pro syna se snažila zachránit. Malý dvouletý Daniel byl roztomilý a to jí dávalo sílu. Nebrečela, bolavá záda natřela gelem a snažila se být  „veselá“. Od Michala  dostala náušnice a hodinky a syn se batolil kolem dárků a byl tak milý a legrační, že bolest ustupovala.

Dny se měnily v měsíce a život byl hezký a hřejivý s malým Danem. I manžel s nimi chodil na procházky a s Danem si hrál. Dan byl jiný než ostatní děti, tátu miloval a Sára se na něj úplně upnula. On ji vracel lásku, voněl, dával jí to, co potřebovala, objetí a dotyky a lásku voňavého dítěte.

Michal měl malý podnik a často byl vystresovaný, když se nedařilo, ale Sáře se nesvěřoval. Hádali se a on ve vzteku hledal, jak by ji ponížil. Dělalo mu to dobře. Při jedné takové hádce ji opět napadl a drtil nos a ústa dlaní, aby už „držela hubu“ a krk jí zakláněl bolestivě dozadu. Nemohla se hýbat, ruka ji držela v zakloněné pozici a když ji pustil, byl vzteklý a vyčítal jí, že si za to může  sama. Vždy si za to „mohla sama“. Nos otekl a tváře také a ztratila v nich cit. Tehdy byla prvně u lékaře a přiznala, že jí to udělal manžel. Nos se hojil a Sára měla neskutečnou schopnost vždy na vše zapomenout. Mozek jí tak fungoval, zapomínal na zlé věci. Chtěl zapomenout. V mezidobí mezi hádkami a útoky bylo vše v pořádku a život běžel docela normálně. Sára si udělala kurs na speciální rehabilitační masáže a měla radost z nového malého podnikání. Michal zařizoval Sáře drobné věci k podnikání, pomohl jí vybavit místnost a vše, co se stalo dřív, se zdálo být jen jako dávný úlet, který už ani neplatí, zmizel z vědomí, vygumovaný dobrými dny v klidu…

V té době ji pořád miloval a ona jeho pořád vnímala jako ochránce a měli společný cíl. Koupit si domek a pořídit si zahrádku, aby měli klid a soukromí a hodně stromů na zahradě. Koupili si malý domek se zahrádkou a jeli na dovolenou k moři. Syn rostl a jeho neurologické potíže se trochu zlepšovaly. Žili bez společných přátel, jen Sára měla několik kamarádek, se kterými se občas stýkala, když Michal nebyl doma. Neměl rád cizí lidi v domě a neměl potřebu nikoho zvát nebo se s někým stýkat. Stačila mu jeho práce, která se pomalu stávala jeho hlavním životem. Tam měl kolegy a kolegyně – své zaměstnance, kteří se k němu chovali přátelsky a s úctou jako k šéfovi a naplňovaly jeho potřebu sociálního  kontaktu.

Práce na novém domku jim dodala energii a společnou náplň. Sázeli stromy, snažili se zahradničit, i když to moc neuměli. A Daniel chodil do školky a byl z něj moc roztomilý kluk. Jsem šťastná, říkala si Sára občas, když seděla večer na zahradě a pozorovala hvězdy. Byla mladá, zdravá, hezká a moc by si přála ještě jedno dítě. Uvažovala o adopci. Adopci ale Michal odmítl. Daniel zůstal sám a později toho litoval. Neměl nikoho kromě nich.

Když se Michal nasytil úprav na domku a na zahradě, začal zase žít hlavně pro svou firmu. Už i malý Daniel se mu smál, že je to jeho rodina. V půl osmé odjížděl do práce a  v šest večer  se vracel. O ničem nikdy nemluvil. Se Sárou nikdy nic nekonzultoval ani neprobíral, s vydělanými penězi dělal, co uznal za vhodné. Tak se Sára dozvěděla, že si koupil velkou nemovitost na obrovský dluh a od té doby už domů peníze nepřinášel, na  účtě měli stále jen na provoz domácnosti a domku, ale žádné úspory. Nic navíc. Michal začal být mnohem víc nervózní a vzteklý, než kdykoliv před tím. A pokud se s ním dalo mluvit, sliboval Sáře, že jen co splatí dluhy – říkal jim ale investice – zase bude lépe a budou moct něco navíc ušetřit pro syna a na důchod. Ale investice nemizely, jeho firma se stále jen rozšiřovala a on přijímal nové a nové zaměstnance. Odcházeli a přicházeli, šoféři, holky do administrativy, drazí obchodníci a lidi na marketing. Teď si připadal jako šéf. A jako šéf se začal pomalu chovat i doma. Doma se přestali smát a Michal buď spal nebo odpočíval a někdy udělal něco na domku. Smích a hřejivý pocit a něco dalšího mizelo. Pomalu, ale bez ustání mizelo. Něco jako důvěra a radost a společný základ v duši. Michal častěji na Sáru vyjížděl, urážel ji a ponižoval, že málo vydělává, že nedělá nic, že je sama a k ničemu a nikdo by s ní nevydržel. Sára to nechápala, ptala se, proč to říká a hádky byly pak děsivé a hlučné a končily často tak, že z domova odcházela Sára. Aby utekla nekončícím hádkám, raději odcházela pryč – jezdila autem nebo chodila v létě po nocích kilometry pěšky. Často utekli i se synem, kterému to v té době připadalo jako dobrodružství.

Přibývaly další útoky při hádkách, kdy se poprali někdy i oba. Sára samozřejmě neměla sílu, takže to končilo opět nějakým jejím pohmožděním zad nebo hlavy od pěstí nebo nárazem do nějakého předmětu.

Mockrát ho chtěla opustit, ale nebylo, kam by šla. Svou prací si vydělala málo na pronájem bytu v Praze a Daniel potřeboval speciální péči, ale i tak by šla, kdyby se našel někdo vhodný. Začala hledat po seznamkách, občas se s někým sešla, ale nebyla vytrvalá a jak se situace doma uklidnila, hledání nechala. Příteli, kdyby byl seriózní, by se nebránila. Michal by se to nedozvěděl, nežárlil, byl si jí velmi jistý. Ale problém spočíval v tom, že každý muž chtěl, aby u něj spala a nabídla mu i sex. Nebo aby s ním někam jela sama na noc. A kdyby se našel i někdo perspektivní, kdy by s ním byla?? Přes den měla buď svou práci nebo řešila problémy s Danielem ve škole a nedokázala od něj večer odejít jen tak na rande. Na jednu stranu by ráda odešla jednou provždy i s Danielem, ale zároveň ji něco vracelo  zpátky ke staré a známe „jistotě“. Tak se vše opakovalo pořád dokola. Hádka, bitka, rozhodnutí, že odejde, volání na různé krizové linky, žádosti o rozvod napsané a nikdy neposlané. Nikdy odejít nedokázala. Bála se financí a jak by syna uživila. Ať to promýšlela jakkoliv, byla v pasti, sama měla jen půl domku a ostatním majetkem disponoval Michal. Nevěděla, kolik má peněz nebo dluhů a často nespala celé noci, protože se obávala o budoucnost. Co dál? Co bude ve stáří? Kdo je zabezpečí? Pořád věřila slovům Michala, „neboj se, já se o vás postarám“, ale možná už doopravdy nevěřila.

Povídka pokračuje v E-booku, je ale potřeba získat heslo. Více zde.