Frigiďáci

FRIGIĎÁCI

Ráno bylo stejné a nic příjemného na něm neviděla. Už dlouho ji rána nevítala příslibem něčeho nového. Stýskalo se jí. Po tom co bylo.

Svého muže měla Beáta kdysi moc ráda. Byli spolu už dlouho, i po osmnácti letech soužití se ráno objímali, večer se spolu dívali na televizi, před spaním se také objímali a čas od času spolu jeli do nějakého evropského města.

Idylka na první pohled? Vypadalo to tak. Beáta si zkoušela vzpomenout, kdy se věci nějak změnily a posunuly do jiné roviny, bez těšení a dřívější radosti. Manžel Beátu snad nikdy nepodvedl a ona jeho také ne. Oba měli rádi svou dceru, i když  ta je v období puberty nebrala jako rovnocenné partnery. Jejich časy se rozdělily jako společný život. Každý žil svým životem.

Chodili cvičit a Beáta měla své vlastní aktivity a plno kreativní práce. Dcera trávila své volno už často u kamarádek nebo kdekoliv jinde mimo domov a rodiče brala blahosklonně. Čas od času je navštívil dceřin nový a pak zase novější přítel .

Beáta vypadala ve svých 48 letech velmi mladě a atraktivně. Manžel Simon byl o 13 let starší a také na tom nebyl tělesně zrovna špatně. Nebyl obézní, nekouřil a pil s mírou. Kdyby se na to podíval kdokoliv zvenku, řekl by si: “hm, spokojený pár“. Dokonce spolu stále chodili na procházky a drželi se za ruce. Byli by asi ukázková spořádaná rodina, kdyby nebylo stínečku v jejich soužití. Ten stíneček časem rostl a byl to stín , který tak pozvolna prostupoval oblohu jejich vztahu. Tím stínem byl sex.

Mohli ho  bagatelizovat, nevnímat ho, namlouvat si všechno možné, omlouvat se, chápat se… Ale stín  zůstával a vysával z nich pomalu a neznatelně něco důležitého a vytvářel lásku bez intimity vybledlou někam do sourozeneckých odstínů… Beáta už čekat nechtěla. A ani se natřásat před svým manželem, oblékat si hezké šaty, snažit se vypadat přitažlivě, brát si pěkné kalhotky a při sexuálních pokusech se kroutit, vzdychat a sténat a dělat všemožné skopičiny pro tři minuty. Hodně práce a málo muziky, říkávala její babička a měla pravdu. Zbytečně si brala hezké kalhotky, kroutila boky a svým štíhlým tělem a potřásala dlouhými vlasy. Byla prý krásná a vzrušující, jako takový obraz, na který se rád díval, ale tělo už nedokázalo nic. Její manžel už nebyl manžel muž, byl frigiďák, a přestala k němu cítit to, co cítí žena k muži. K muži, který má umět ženu naplnit a dobýt jako jeho dávní předci dobývali novou zemi a ženy si uměli ulovit také tak. Beáta chtěla být lovena a dobývána muži, kteří byli potomci dávných lovců a predátorů a dnes si říkali alfa samci. Byli i takoví?

Nějaké frigiďáky Beáta znala z vyprávění přítelkyň, ale byli to většinou latentní gayové, kteří nosili růžové nebo květované košile, pěkně voněli a nosili značkové věci, ale přiznat si, že jsou gayové, nedokázali. A tak do sebe házeli hrsti viagry a péro jim pak s manželkou stálo vcelku přijatelně. Ale její manžel byl jiný frigiďák. Zarputilý. Odmítal cokoliv dělat. Odmítal viagru, odmítal se snažit, odmítal víc odpočívat a chránit si  své libido …

Povídka pokračuje v E-booku, je ale potřeba získat heslo. Více zde.