CIZÍ PŘÍTOMNOST
Ráno se probudila s bolestí hlavy a tělo bylo bolavé jako po těžké dřině. Co se stalo? Přemýšlela, aby si uvědomila čas a vzpomínky. Něco se zdálo divné, jiné..
Tělo se rozpohybovalo jako automat, ale fungovalo. V hlavě vířily miliony myšlenek, útržky vět, pocitů.. jako kdyby je znala… Byly to její sny?
Vstala a dělala stejné věci jako dřív. Nakoupila, pak pracovala doma na počítači jako vždy. Byla to ona a nebyla jako dřív.. Kolem ní se tvořila a houstla zvláštní mlha pocitů, takové dejavu. Kde to prožila?
Konec dne se nachýlil jako staré olámané větve stromu. Den unaveně končil.. Den strávený na počítači. Den s kočkami a s imaginárními klienty na e-shopu…, na velmi osamělém e-shopu.
Proč dnes cítí něco zvláštního kolem sebe? Není to smutek, ten zná dobře. Ani osamělost, i tu zná dobře… Už douho dobu, od toho záhadného zmizení, je sama. Ale dnes je to jiné -jako cítit někoho vedle sebe a nevidět ho. Pocit další přítomnosti.
Procházky po práci a na ukončení dne si naordinovala každý den, když zrovna nepršelo nebo nebyl úplný nečas. Potřebovala si nejen vyčistit si hlavu, ale dostat se ven, vidět lidi a svět- a o to šlo.
Rychlá chůze kolem oblíbeného rybníčku s foťákem v ruce jako vždy ji nasměrovala jinam, k detailům stromů, listů, vody, pole i chystané výstavby rodinných domků. Už i v její odpočinkové zóně. Nepropadej depresi, žij tím co je, uklidňovala se. Ale nedařilo se jí soustředit se na věci kolem sebe jako jindy.
Kde je ten pocit z rána?? Tajemný a divný, ale příjemný?? Zase ji dohnala realita – stavby, a další stavby, jeřáby a výstavba všeho, co se dalo prodat – bytovky, scifi prosklené kancelářské stavby, které kvetly jako louky kolem kdysi malé vesničky na kraji Prahy. Smutný pohled.
Dnes končím. Ušla svých pět kilometrů a udělala několik fotek… Cestou domů výstavbu milosrdně pohltilo šero… a z domů jí svítila na cestu světla jako bludičky. Vedly ji domů – pocit cizí přítomnosti se vrátil. Šel vedle ní. Držel ji za ruku. Nabádal kam jít.Utěšoval… Bylo tak příjemné nechat se vést s prázdnou hlavou jako v transu… šla jako ve snu… a bylo to příjemné. Ani nevěděla, kam jde … Viděla okna z cizích domů, světla televizí, stíny životů v oknech. Tam byli rodiny a lidé spolu. I ona cítila, že je součástí velké rodiny, mlha houstla a přelévala se v barvách duhy. Slyšela i tóny jako barevné obrazy. Šla za tím, co viděla.. Tvary se měnily jako v kaleidoskopu, který měla v dětství, obrazy se vytvářely a mizely v jiné. Vešla do nich beze strachu. Bylo to tak krásné a skutečné, že se vůbec nebála. Tvary i tóny ji obklopovaly a cokoliv si v hlavě vytvořila, tvořilo se i kolem ní. Stromy a les se měnily v pláže, zahrady v alpská jezera. Všechno, co kdy vnímala jako krásné, bylo teď okolo ní. Šla dál a …
Povídka pokračuje v E-booku, je ale potřeba získat heslo. Více zde.