Banží žamping

BANŽÍ ŽAMPING

Poslyšte, co se vlastně stalo? Ona se úplně pomátla? Tak to nikdo přesně neví. Jen ji pomalu přestávalo všechno bavit. Syn jí zmizel do mlhy šílenství a ona ho viděla už jen jako rozmazanou mizející siluetu zavřenou v pokoji v binci a špíně, který denně vyráběl… autismus nebo schíza, vyjde to nastejno. Jo, kdyby mohla, už by se sem nikdy nevracela. Jako domů, myslím. Vzala by prvního, který by chtěl taky utýct a zmizela by jako zloděj nad ránem. Ale to ona ne. Blbka. Ona byla naučená neutíkat.

A můžu se zeptat? No co zase máte? Měla někoho, kdo by ji nějak utěšil? Už neměla nikoho. Syn byl skoro pořád v tý mlze, jak by ho mohla tedy mít. A co manžel? Vy jste ale dotěrný. Manžel, no ten se taky ztratil v mlze. Podobný mlze, trochu přívětivější. On tam tak s ní večer a ráno nějak fyzicky přebýval a snad vozil toho schizíka kluka do školy, ale duševně tam s ní už taky nebyl. Možná zestárnul a chtěl pořád spát po práci nebo ho to už přestalo taky všechno bavit, to fakt nikdo neví. Třeba to jen tak cítila. A co se ní dělo?

Těžko říct, každý ráno chtěla brečet, že je zase den, pak se ho snažila co nejvíc prospat, pak na nákupy, do práce, když byla sama, a pak už ten fyzický manžel přicházel a zase se změna nestala. Vegetativní stav. Večer místo života usínal na gauči a ona se dívala na fejsbůk, kde už ji to taky nebavilo, ale co mohla asi tak sama v bytě dělat, když už byl podzim a bylo jí pořád na zvracení a neměla si ani s kým  promluvit.

A můžu se ještě zeptat? Tak co zase? A ona byla už stará a nemocná? Ne nebyla, bylo jí čtyřicet pět a byla hezká …

Povídka pokračuje v E-booku, je ale potřeba získat heslo. Více zde.