Ve formátu e-PUB je povídka ke stažení zde
Ve formátu PDF je povídka ke stažení zde
FRIGIĎÁCI
Ráno bylo stejné a nic příjemného na něm neviděla. Už dlouho ji rána nevítala příslibem něčeho nového. Stýskalo se jí. Po tom co bylo.
Svého muže měla Beáta kdysi moc ráda. Byli spolu už dlouho, i po osmnácti letech soužití se ráno objímali, večer se spolu dívali na televizi, před spaním se také objímali a čas od času spolu jeli do nějakého evropského města.
Idylka na první pohled? Vypadalo to tak. Beáta si zkoušela vzpomenout, kdy se věci nějak změnily a posunuly do jiné roviny, bez těšení a dřívější radosti. Manžel Beátu snad nikdy nepodvedl a ona jeho také ne. Oba měli rádi svou dceru, i když ta je v období puberty nebrala jako rovnocenné partnery. Jejich časy se rozdělily jako společný život. Každý žil svým životem.
Chodili cvičit a Beáta měla své vlastní aktivity a plno kreativní práce. Dcera trávila své volno už často u kamarádek nebo kdekoliv jinde mimo domov a rodiče brala blahosklonně. Čas od času je navštívil dceřin nový a pak zase novější přítel .
Beáta vypadala ve svých 48 letech velmi mladě a atraktivně. Manžel Simon byl o 13 let starší a také na tom nebyl tělesně zrovna špatně. Nebyl obézní, nekouřil a pil s mírou. Kdyby se na to podíval kdokoliv zvenku, řekl by si: “hm, spokojený pár“. Dokonce spolu stále chodili na procházky a drželi se za ruce. Byli by asi ukázková spořádaná rodina, kdyby nebylo stínečku v jejich soužití. Ten stíneček časem rostl a byl to stín , který tak pozvolna prostupoval oblohu jejich vztahu. Tím stínem byl sex.
Mohli ho bagatelizovat, nevnímat ho, namlouvat si všechno možné, omlouvat se, chápat se… Ale stín zůstával a vysával z nich pomalu a neznatelně něco důležitého a vytvářel lásku bez intimity vybledlou někam do sourozeneckých odstínů… Beáta už čekat nechtěla. A ani se natřásat před svým manželem, oblékat si hezké šaty, snažit se vypadat přitažlivě, brát si pěkné kalhotky a při sexuálních pokusech se kroutit, vzdychat a sténat a dělat všemožné skopičiny pro tři minuty. Hodně práce a málo muziky, říkávala její babička a měla pravdu. Zbytečně si brala hezké kalhotky, kroutila boky a svým štíhlým tělem a potřásala dlouhými vlasy. Byla prý krásná a vzrušující, jako takový obraz, na který se rád díval, ale tělo už nedokázalo nic. Její manžel už nebyl manžel muž, byl frigiďák, a přestala k němu cítit to, co cítí žena k muži. K muži, který má umět ženu naplnit a dobýt jako jeho dávní předci dobývali novou zemi a ženy si uměli ulovit také tak. Beáta chtěla být lovena a dobývána muži, kteří byli potomci dávných lovců a predátorů a dnes si říkali alfa samci. Byli i takoví?
Nějaké frigiďáky Beáta znala z vyprávění přítelkyň, ale byli to většinou latentní gayové, kteří nosili růžové nebo květované košile, pěkně voněli a nosili značkové věci, ale přiznat si, že jsou gayové, nedokázali. A tak do sebe házeli hrsti viagry a péro jim pak s manželkou stálo vcelku přijatelně. Ale její manžel byl jiný frigiďák. Zarputilý. Odmítal cokoliv dělat. Odmítal viagru, odmítal se snažit, odmítal víc odpočívat a chránit si své libido, aby jeho chátrající tělo a především chátrající libido ještě trochu fungovalo. Tělo může fungovat skoro i v hrobě, ale libidu je úplně jedno, kolik je vám let. Když vás opustí, jste mrtví.
Simon by byl dobrý manžel, jen kdyby od něj nikdo nepožadoval sex. Sexu se bál, nesmělo se o něm mluvit, porno v životě neviděl a ošklivilo se mu stejně jako samotný sex.
Beáta byla ale vášnivá žena a byla zvyklá, že ji muži chtějí a dávají jí to najevo.
Flirtovala s muži, kde se dalo. Aspoň něco s někým prožívala.
Od mládí chodila s muži, pro které byl sex důležitý, chtěli ho od ní často. Lásku a sex měla proto spojeny v jeden nerozdělitelný celek. Ale co měla dělat, když to doma s manželem nešlo?
Snažila se myslet racionálně a hledali odborníka. Nepomohl. Pak se potají trápila a podezřívala manžela z nevěry, počítala nepoužité prezervativy v krabičce, ale pak vždy došla k závěru, že o nevěru asi nejde. Ale ať se snaží sebevíc, její manžel o sex prostě nemá zájem.
To Beáta pochopit nemohla. Dceru ještě taktak vyrobili, ale věkem se problém zhoršoval a Beáta už měla zbytečného natřásání se a věčného čekání na vteřinové kontakty s manželem dost. Bylo to popření jejího ženství. Už ani neviděla důvod, proč se snažit být přitažlivá. Proč si kupovat hezké šaty, proč se hezky upravovat. Její terapeutka jí učila, že to dělá pro sebe. Ale k čemu jí to bylo? Pro sebe? Klidně by mohla žít někde u lesa, chodit v džínách a kašlat na všechny muže na světě. Ale ona sama nežila a přišlo jí správné, aby se líbila svému muži, pokud spolu mají žít dál.
Pozorovala méně hezké ženy, které chodili za ruku s muži, a představovala si, co asi doma dokážou v posteli. Jak těm ženám záviděla. Viděla muže mužné na první pohled, kteří by jistě viagru nepotřebovali ani v šedesáti. Měli to v sobě. A i kdyby ji použili, bylo by to pro ni, zasnila se často, když viděla takovou dvojici.
Představovala si, že klíčovou dírkou jejich ložnic vidí krásné sexuální scény bez nervozity, že „to nepůjde“.
Bylo to její vleklé osmnáctileté trápení a tak si našla terapeutku.
V malém žlutém pokoji terapeutky jí bylo dobře a uvědomila si, že každý muž není archetypální samec, ale že jsou i muži, kteří sex k životu příliš nepotřebují a že to asi bude právě její manžel. Nesamec. Frigiďák. Že ona na něj zrovna narazila, byla prostě smůla. Protože od mládí věděla, že má největší dar – dar dávat sex.
Terapeutka ji donutila myslet jinak. Nedělat to, co nefunguje a zkusit věci jinak. Dostala „za úkol“ najít si milence. Těch by mohla mít plno, muži jí psali a zvali na rande už roky – jen si vzít a kousnout do toho nejlepšího kousku. Už se k tomu odhodlala mockrát. Jenže to nikdy nedotáhla do konce, načala to, šla na rande, zvládla nějaké to osahávání a pak …, pak se štítila nebo nebylo kam jít, nebo bylo kam jít a ona se zase štítila a a nejraději by byla doma ve své posteli a muže si nejdřív umyla. To byl ten skutečný problém.
A také si představte, jak si vedete muže domů, kde je vaše pubertální dítě (to by to ještě možná pochopilo), a kde může kdykoli náhodně přijít manžel domů. A je po náladě k takovým kouskům.
Jednou opět ležela v křesle své terapeutky a probíraly všechna úskalí toho, proč to Beátě nejde. A terapeutka dostala nápad: “Beáto, jinak to nepůjde, vy musíte jít do hotelu a existuje plno velmi hygienických hodinových hotelů“.
„To se obávám, že bych opravdu nezvládla“, fňukala Beáta na křesle: „může v nich být cokoliv! Muňky, blechy a jiná havěť“.
„Beáto, takhle to bude u vás se vším, nikdy už nic neprožijete. Vždyť vy jste jako ten váš manžel! Chcete hygienický a načančaný sex bez rizika a to asi není možné“, ztrácela trpělivost terapeutka.
„Prostě jděte a s tím, kdo vám sedne, běžte do hotelu, k němu domů nebo třeba do auta, to je úplně jedno. Takže pokud chcete zažít dar sexu, tak běžte a nefňukejte, že chytnete muňky. Ty jsem chytla i ve čtyřhvězdičkovém hotelu“, smála se terapeutka.
Beáta utrápeně slíbila, že se tedy pokusí a vybrala si muže z blízkého okolí z fejsbůku, který se ji už dlouho nabízel, byl milý, ne oplzlý, nedělal hrubé chyby ve zprávách, nebyl to žebrák ani psychopat a byl mladší než ona. Rozvedený čtyřicetiletý Daniel jí rád vyhověl s hotelem. Domů ji pozvat nemohl, protože tam měl zrovna děti ve střídavé péči. Našli si hotel, těžko říct zda hodinový, ale na tři hodiny nebyl ani drahý, ani zavšivený. A bylo to. První nevěra se zdařila. Beáta si zakoupila nové sexy prádlo a nechala nového muže, ať se snaží a užívala si toho, že se nemusí snažit ona. Krásná poddajná a ženská pasivita. Ani blech se už tolik neobávala. Nakonec se s Danielem ještě prošli a jeli každý domů zvlášť. Doma to vypadalo, že byla v posilovně a manžel byl rád, že je konečně veselá a brzy sladce usnul u televize. Měl o Beátě erotický sen. A to ho překvapilo, protože on na sex nikdy nemyslel, natož aby měl takové sny. Leona ho v tom snu odmítla. Prvně, co kdy spolu byli, ho omítla. Simon se probudil, a když se vyštrachal legračně nahý ze svého pokoje, snažil se už probuzenou Beátu kamarádsky obejmout. Vlasy zježené a dech nevoňavý. Beátě Simon poprvé nevoněl. Jeho kůže, zbytky vlasů a celkem zachovalé tělo jí přestaly najednou vonět. Když se to opakovalo i druhý den, věděla, že se osvobodila a už bude svobodná i v sexu. Chtěla se osvobodit.
Jedno rande, druhé rande. Třetí rande. Bylo to lepší než Zoloft nebo Citalec a před svým manželem se již Beáta nenatřásala. Mohla ho mít na procházku, na dovolenou s pubertální dcerou nebo i na stáří. Těžko říct. Mohla od něj také odejít.
Rande bylo již pravidelnou součástí jejího života a terapeutka si oddychla. Další žena, kterou zachránila od antidepresiv a lhostejného manžela. I ona to chápala, i její manžel spal sám a vídali se převážně jen u televize a na dovolených s pubertálními dětmi. Objímali se ráno a večer a pak odcházel každý do svého pokoje. Jak moc těm ženám rozuměla! I ona se chtěla osvobodit z natřásání a měla své neděle nebo jiné dny, kdy chodila na delší dobu do „posilovny“nebo „běhat“.
V té době často muži přestávali být muži a o své ženy nepečovali ve společných ložnicích a čas trávili smysluplně raději čímkoliv jiným a jinak.
Jak by to mohl někdo Beátě a její terapeutce zazlívat?
Jen čas od času se Beátě stalo, že ji v noci dusila úzkost a nemohla spát. Jen někdy se jí ještě zastesklo po tom, co bylo dřív a co v sobě pracně uzavřela. Ale jen někdy, když v noci nemohla usnout ve své smutné a opuštěné ložnici a scházel ji její manžel, který ji měl dřív rád jako ona jeho. A nikdy ji v její ložnici nenavštívil.